Když pukne hnědá zem
a světlo
tmu oslepí,
ozve se
tenký lehký sten,
vlahý déšť
ránu zalepí.
A hle, co
z té nevzhledné
hlubiny
stvořené z nitra
k obloze
modré pohlédne
a vítá
nového jitra.
Zelený
mužík s hnědým kloboukem
smekne a
ukloní se davu,
rozpřáhne
ruce a s roztomilým obloukem
k záři
světel otočí svou hlavu.
Publikum
rázem oněmělo,
když na
místo tajemného pána,
zjevilo se
ladné tělo
něžné
dívky s vznešeností páva.
Pak na scénu rytíři se staví,
ve zbroji
barvy všeho druhu,
snaží se
uchvátit svoji paní
na
okřídlených koních probouzejíce duhu.
Ta nádhera
brzy vyprchá,
princezna
s lety churaví,
však
potomky matka zanechá
a její rod
zas se z půdy postaví.